Pussy Riot: Punková modlitba

Pussy Riot: Punková modlitba

Může v roce konání olympiády na ruském území vyhrát Oscara dokument, který neukazuje tamní justici zrovna v lichotivém světle? Když se loni v hlavních kategoriích sešly snímky “Argo”, “Lincoln” a “30 minut po půlnoci”, hovořilo se o politickém střetu. Dodnes uchovávají americké servery prestižních deníků články hemžící se podezřeními na intervence Washingtonu především v souvislosti s posledně jmenovaným filmem. A když se vítězem nakonec stal počin Bena Afflecka “Argo”, neodpustil si Irán komentáře o politické provokaci, přičemž oznámil, že scénář se nezakládá na pravdivém obraze celé události a tudíž chystá svou vlastní verzi. Co by ale ukázala ruská verze případu Pussy Riot?

 

Ať už si totiž o činu samotném myslíme cokoliv, pohled na obžalované zavřené v soudní síni do klece, nelze ospravedlnit ani šikovným střihem.

 

Vedle technických parametrů je totiž Punková modlitba pozoruhodná zejména úhlem pohledu a použitými obrazovými materiály. Divák nesleduje rekonstrukci, ale autentické záběry. Z akcí skupiny, které předcházely onomu slavnému vystoupení, ze zkoušek a hlavně z bizarního soudního přelíčení s třemi odchycenými členkami Pussy Riot. K tomu demonstrace na jejich podporu i pro co nejpřísnější potrestání. Prostor dostala církev, rodiče, žalobci. Jiný obraz by šel poskládat pouze za předpokladu použití doprovodného komentáře, který je zde slyšet jen v exkurzech do historie. Ať už si totiž o činu samotném myslíme cokoliv, pohled na obžalované zavřené v soudní síni do klece, nelze ospravedlnit ani šikovným střihem. Je možné ho pouze omluvit řečníkem deklamujícím dostatečně dehonestující text.

Vystoupeními o nutnosti potrestání dívek se jako červená nit táhlo přesvědčení, že jinak ani soud rozhodnout nemůže. Přivlastnění justice zaznělo z úst představitelů ortodoxní církve, žalobce, či zastupitele vlády, který celý proces paradoxně omlouval nutností feministky potrestat, aby to za ně ještě horším způsobem neudělali fanatičtí věřící. Zajímavou vedlejší postavou byl obhájce dívek. V průběhu procesu se ukázalo, že jeho počáteční hollywoodské gesto, kdy předstoupil po neúspěšném vyjednávání o kauci před novináře s dcerou jedné ze zadržených v náručí, odpovídalo spíše záměru o vlastní zviditelnění, než o skutečné snaze dostat je ven. Poté, co jedna z nich obhájce změnila, byla propuštěna na podmínku. Po tomto zvratu se k tomu odhodlaly i zbylé dvě.

 

Mohl být vynesen s jiným obhájcem osvobozující rozsudek?

 

Moment, který by si zasloužil ve filmu větší prostor, je však jen jeho vedlejším produktem. Přesto vzbuzuje asi nejvíce pochybností o celém cirkusu kolem. Mohl být vynesen s jiným obhájcem osvobozující rozsudek? Pokud ano, je možné, že ten původní byl nastrčenou figurkou? Nebo byla divadlem změna trestu, aby se uchlácholily zahraniční protesty? Dokument “Pussy Riot: Punková modlitba” si svou oscarovou nominaci zasloužil i právě proto, kolik otázek po sobě zanechává. Nutí přemýšlet, zajímat se.

Snímek se dotýká politiky a rozhodnutí o jeho vítězství bude nutně chápáno jako politické. Už jenom proto, že jde o Rusko. Navíc premiéra byla v Moskvě na přelomu roku na poslední chvíli zakázána z oficiálních míst. Samotné vyhlašování držitelů sošek proběhne týden po skončení olympiády. Olympiády, na kterou za sebe posílá nejen Barack Obama náhradu na protest proti Putinovu zákonu zakazujícímu tzv. homosexuální propagandu. Ten naopak podpořil Ruský patriarcha, hlasitý zastánce potrestání Pussy Riot. Neměla by tedy úvodní otázka znít: Musí v roce konání olympiády na ruském území vyhrát Oscara dokument, který neukazuje tamní justici zrovna v lichotivém světle?