Radimo: Dancehall je super ;)

Radimo: Dancehall je super ;)

Strávit měsíc na Jamajce může pro někoho představovat dovolenou snů. Tahle parta tam ale vyjela pracovně. Tanečnice Beshiu, kameramanka Veronika Donutková a hudebník Radim Vychopeň se rozhodli natočit dokument o dancehallu. Přibrali s sebou ještě druhého kameramana Václava Píšu a rozjeli ojedinělou misi, na jejímž konci je film Displace. Působivý dokument, který je daleko víc než jen portrétem jednoho hudebního stylu. Ostatně, jak prozradil Radim v následujícím rozhovoru, Jamajka je jedna z nejostřejších zemí, ve kterých kdy byl. Odpovědi doprovázejí původní fotografie pořízené během natáčení.

1. V dokumentu hned zkraje od místních zazní, že Kingston je hlavní party město světa, kde se party konají každý den. Strávili jste tam natáčením měsíc, jak moc se tahle charakteristika lišila od skutečnosti?

Jak to zaznělo, tak to je. Je to až neuvěřitelný, ale ty party (několik různých mejdanů na různých místech ve městě) jsou v Kingstonu každý jeden den v roce, 365 dní v roce. Hlavní party čas je paradoxně pracovní týden. Party jsou ale samozřejmě i o víkendu, v neděli většinou probíhají na pláži. Je třeba si ale uvědomit, že pro hodně lidí je party jedinou obživou a to možná trochu přispělo právě k téhle frekvenci. Ať už selektoři, lidi od soundsystemu, tanečníci, prodavači pití, hulení, sladkostí a oříšků, lidi před klubem, který prodávají jídlo u grilu, lidi co organizují dopravu před místem, kde se party děje. Ti všichni jsou součástí tohohle organismu, který generuje peníze a všechny je živí. Díky veliké frekvenci akcí je scéna v Kingstonu neuvěřitelně živá. Strašně rychle se vyvíjí, a to formuje dancehall jako stále čerstvý svěží styl, který pak inspiruje řadu umělců z celého světa.

2. Podařilo se vyzpovídat široké spektrum lidí. Jak obtížné bylo se k nim dostat? A byl někdo, kdo naopak natáčení odmítl?

Valná většina kontaktů šla přes Beshiu, která jezdí na Jamajku pravidelně už nějakou dobu a vybudovala si síť kontaktů. K pár dalším lidem, především z řad producentů a hudebníků, zase šla cesta přes mé hudební známé. Díky tomu bylo možný oslovit řadu lidí a počítat tak i s tím, že ne všechno vyjde. Byl tam jeden známý tanečník, který to nechtěl udělat zadarmo, ale když po cca 10 dnech viděl, s kým vším děláme rozhovory, a že jsme v Kingstonu na akcích vidět a má to tudíž nějakou váhu, tak se o rozhovor snažil. Tou dobou se nám ale už nepovedlo se z časových důvodů domluvit. Měli jsme i pár dalších, které jsme chtěli v dokumentu mít, ale na Jamajce je ta komunikace i domluva trochu freestyle a ne vše se podaří.

Myslím, že jsme se dostali na místa, kam běžný turista nemá nikdy možnost nahlédnout.

3. Ve filmu je hodně silných záběrů i výpovědí. Vybavují se mi například scény ze školního shromáždění, ta radost, která šla z tancujících dětí. U některých protagonistů jsem si pak přál, aby jejich zpověď trvala mnohem déle. Vzpomeneš si na svůj nejsilnější zážitek z natáčení, kdo tě třeba hodně bavil? Kolik materiálu vlastně padlo pod stůl?

Materiálu jsme měli obrovský množství. Z někdy až dvou hodinových rozhovorů jsme ale vybírali jen ty nejnosnější věci a zároveň takové, aby to spolu s dalším materiálem nějak drželo pohromadě. Zároveň bylo třeba ke všemu mít i jiné obrázky, než jen “mluvící hlavu”. Tímhle způsobem jsme vyselektovali opravdu jen zlomek z toho co jsme reálně natočili. Co byl největší zážitek? Jednoznačně škola, to byla síla. Myslím, že je to z toho videa patrný. Jaký měly ty děti drive, to bylo tak silný, že Veronika po chvíli už ani nemohla točit, jak ji ty emoce válcovaly. 

4. Mezi mladými panuje na ostrově dvacetiprocentní nezaměstnanost, životní podmínky v ghettu se zdají zvnějšku nepředstavitelné, ale jediný skutečně kritický hlas se týkal postavení žen v rámci dancehallu. Dokument sice obsahuje městské žánrové obrázky, ale jaká je Jamajka, kterou ve filmu nevidíme? Měli jste čas poznat ji i z jiné stránky?

Myslím, že jsme se dostali na místa, kam běžný turista nemá nikdy možnost nahlédnout. Ghett je v Kingstonu plno a je to svět sám pro sebe. Lidi většinou nechodí do práce, ale pracovní příležitosti si vytváří sami. Hodně lidí funguje právě díky dancehall scéně a akcím kolem ní. Prodávají na ulicích ovoce, kolem hlavních silnic mají takový provizorní bary, fungují tam mini obchody, krámky velikosti bufetu, nebo trafiky. Tam, kde je chudoba, tím víc, když se do toho míchá politika, tak tam je samozřejmě i kriminalita a násilí. Je to rozhodně jedna z nejostřejších zemí, ve kterých jsem kdy byl. Zároveň je Jamajka velmi homofobní. Homosexuálové žijí na úplném okraji společnosti, skrývají se a bydlí v kanálech, jsou vytlačováni ze společnosti. I tohle všechno je Jamajka.

Dokument obletěl celý svět a dostali jsme pozitivní reakce od řady lidí z venku i od nás.

5. Po dokumentu jsem si kladl otázku, jestli je vlastně možné plně dancehall přenést do našich podmínek. Jestli z toho vždycky nezůstane jen okázalá nápodoba, hra na něco, čemu tak úplně nerozumíme, co nemáme v sobě. Ať už se jedná o muziku nebo o tanec. Změnil se po natáčení tvůj pohled na dancehall a v čem konkrétně?

No, svým způsobem s tebou souhlasím. Ten svět se sem nedá úplně přenést a řada prvků dancehall kultury vytržená z kontextu tady prostě nefunguje. Na druhou stranu je to styl (ať už taneční tak i hudební) jako každý jiný, a když k němu zahoříš láskou, není nič špatného se mu věnovat, dál ho rozvíjet, ale možná ho trochu pojmout po svým. Tak je to ale se vším. Díky natáčení Displace a ponoření se do tématu, jsem ale vzal dancehall a jeho hudební i vizuální estetiku dost na milost. Jakmile pochopíš víc, o co se jedná, dokážeš to víc přijmout a najít v tom zalíbení. Když se tak stane, tak zjistíš, že je tam hodně věcí co stojí za to. Dancehall je super ;). 

6. Dokument je online. Máte nějaké zpětné reakce od místních?

Od místních až zas tolik ne. Je pár lidí, se kterými jsme v kontaktu víc a ti si vetšinou cení, že propagujeme jejich kulturu mimo Jamajku. Obrazově i obsahově to pro ně není taková exotika jako pro nás. Mimo Jamajku ale dokument obletěl (neříkám, že v  milionových číslech) celý svět a dostali jsme pozitivní reakce od řady lidí z venku i od nás. Mám z něj velkou radost a těší mě, že se lidem film líbí. 

7. Byla by škoda, kdyby Displace byla úplně uzavřená záležitost. Jsou v plánu nějaké doprovodné aktivity? Nabízí se například soundtrack…

Teď řešíme jak ho dostat na festivaly, bohužel je to téměř “jenom” hudební dokument. A ačkoliv tam lehce otevíráme různá témata, nejedná se o tklivý příběh se sociálním pozadím, tudíž o nás festivaly moc nestojí. To je ale v pořádku. Soundtrack? O ten si řada lidí říká a to mě těší, mohl by se jmenovat “dancehallovym producentem za 14 dni” haha ;)). Snažím se teď hledat možnosti jak nejlíp to udělat a věřím, že to nějak dáme dříve či později ven.

Recenze filmu Displace
Displace online
FB filmu