Slapstick Sonata - La Fabrika (25.02.2012) ... 95%

Slapstick Sonata – La Fabrika (25.02.2012) … 95%

Pokud na vás média vychrlí tak protichůdné reakce na premiéru – od vizuálního přenosu potlesku ve stoje (ČT) po slovní stížnost na absenci děje a akrobatickou přesnost (50% od MF Dnes) – můžete očekávat cokoliv. Je pravda, že úvodní rozpačitost s badmintonovým číslem nebyla zrovna úvodem snů. Ale už jeho vyústění do spolupráce s diváky naznačilo, jak příjemný večer se z toho může nakonec vyklubat. A vyklubal.

Domovská scéna je zkrátka domovská scéna. Jakmile hlediště zabere na první pokus a nechá se tak vtáhnout do hry, mají ti na jevišti ulehčenou práci. Hromadná absence dechu při akrobatických eskapádách je pro ně stejným povzbuzením, jako uvolněný smích v komických mezihrách na vydýchání. I když kvalita prezentace hovořila jasně ve prospěch infarktových situací. Bylo potěšením sledovat ten neuvěřitelný pokrok, kterého členové souboru v jistotě a provedení akrobatických prvků od předpremiér UP´END´DOWN dosáhli (nebo v jistotě zakrývání nejistoty?). Byla radost nechat se unášet atmosférou imaginace vytvořenou scénickými složkami, jež vyústila do působivého závěrečného obrazu.

Z pohledu přítomnosti na teprve druhé repríze představení v prostorách La Fabriky, je nepředstavitelné, kam se až Slapstick Sonata může v delším časovém horizontu posunout. Cirk La Putyka má zkrátka na repertoáru další kus, na který se budou diváci vracet. A jak ukázalo složení publika, je to zároveň první titul vděčný skutečně pro všechny cílové skupiny. Dětské reakce byly stejně bezprostřední, jako postupem večera ty dospělácké. Slapstick Sonata je prostě nátěr! Tedy, sorry, La Nátěr!