Stanley Milgram - Poslušnost vůči autoritě

Stanley Milgram – Poslušnost vůči autoritě

Síla morálky není tak účinná, jak nám namlouvá společenský mýtus.

Značná část lidí udělá, co se jim řekne, bez ohledu na obsah jednání a bez ohledu na svědomí, pokud mají dojem, že rozkaz přichází od legitimní autority.

Tyranie se udržují a přežívají díky neprůbojným lidem, kteří nemají odvahu jednat v souladu se svým přesvědčením.

 

Není potřeba dlouhého bádání, přemítání, analyzování. Většina současných společenských jevů, včetně těch odehrávajících se u nás doma, již svá vysvětlení má. A i to, že se k nim stavíme zády, ignorujeme je a raději spřádáme nové teorie je vlastně jejich součástí. Neradi se totiž vidíme ve špatném světle, natož abychom se jím ještě chlubili.

Člověk má schopnost vzdát se své lidskosti, a dělá to nevyhnutelně, když svou jedinečnou osobnost nechá rozplynout ve větších institucionálních strukturách.

Stanley Milgram spouštěl svůj experiment s předpokladem, že výsledek bude jednoznačný. A také byl. Jen v úplném protikladu s jeho míněním. Drtivá většina účastníků neváhala ve stupňujících se dávkách pouštět do druhého přítomného subjektu elektrický proud, a to pouze na základě pokynu od pro ně do té doby neznámého člověka vystupujícího v roli vedoucího experimentu. Aby toho nebylo málo, proud pouštěla i přes hlasité protesty a prosby herce, ke kterému elektrické rány putovaly za jeho neschopnost zapamatovat si dvojice slov (ve skutečnosti samozřejmě žádné rány nedostával).

Běžný člověk, který oběti uštědřil elektrický šok, to udělal kvůli svému smyslu pro povinnost – jako subjekt měl vůči experimentátorovi určitý závazek – a nikoli kvůli svým zvláštním agresivním sklonům.

Experiment způsobil poprask. Jednak kvůli samotnému průběhu, ale především svými výsledky, které byly samozřejmě záhy zpochybňovány, neboť my lidé jako páni tvorstva přeci tací být nemůžeme. Jak ovšem prokázalo opakování experimentu (samotný Milgram ho zopakoval nesčetněkrát v rozličných obměnách, při kterých například zjistil, že míra poslušnosti u žen byla prakticky stejná jako u mužů), něco nás nutí nekriticky tíhnout k autoritě. Jedním z důvodů je přenesená odpovědnost, kdy výsledky našeho konání svádíme na strůjce příkazů. Ostatně jako memento je součástí knihy přepis televizního rozhovoru s vojákem, který zabíjel ve Vietnamu.

Člověk vstupující do systému autority se přestává považovat za samostatně jednající jednotku, ale vnímá sám sebe jako hybnou sílu vykonávající přání druhého člověka.

Kniha vychází s předmluvou Philipa Zimbarda proslulého Stanfordským vězeňským experimentem. Ve svém textu mimo jiné píše: Milgramův experiment vypovídá o tom, že většina lidí se nedokáže vzepřít nespravedlivé autoritě, když její příkazy přestaly dávat smysl a jsou v rozporu se zdánlivě rozumnými úmysly spravedlivé autority, která stála na počátku studie. A jsme zpátky na začátku. Nad současnou domácí situací skutečně není potřeba dlouhého bádání, přemítání, analyzování. Stačí si přečíst Poslušnost vůči autoritě a nenechat se překvapit situací, (přeneseně řečeno) až někteří příslušníci hnutí a stran začnou z pokynu šéfa dávat lidem elektrické šoky.

Důležité není to, co lidé dělají, ale pro koho to dělají.

Stanley Milgram: Poslušnost vůči autoritě. Překlad Hana Antonínová. Portál, Praha 2017, 240 stran.