Thelma a Selma

Thelma a Selma

Jak hodnotit představení, kde daleko více otázek než obsah vyvolává forma provedení, a to ještě ne z důvodu své provokativnosti a neotřelosti, ale pro samotný svůj smysl? Thelma a Selma Dagmar Radové je dalším zaujmutím pózy vůči střetu generací, na který je nahlíženo optikou ztráty smyslu tradičních kulturních norem a vzorců chování. Text hry se však tradičnímu pojetí tohoto tématu nepatrně vymyká. Není přehlídkou argumentačních bonmotů, nerozpadá se do epizod. Dvě ženy (v podání herecky vybroušeného dua Štréblová, Štorková) přeruší svůj životní běh, aby zjistili, co dál. Jedna tak činí úmyslně, druhá až pod vlivem okolností. Mudrujíce o proměnách vztahů postupně nalézají vnitřní svobodu, aniž by si uvědomili její předchozí absenci. To, že tak činí odhozením zábran ve stylu čím více vulgarit, tím více svobody, je sice znakem nemohoucnosti dramatičky přijít se skutečně divadelním prostředkem tohoto vyjádření, ale naštěstí ta kanonáda nepřebíjí podstatu hry. Její závažný podtón (svoboda jednotlivce vs svoboda společnosti, obětování svobody, svoboda jako platidlo za život) se však tluče s provedením, které jako by se snažilo všechno to těžké ze hry vystrnadit, aby zůstala jen lákavá slupka dvou kamarádek na tahu, co si značkují terén. Stačilo by vyhodit postavu oživlého totemu a místo režiséra obsadit opačným pohlavím. Jsou zkrátka věci, u kterých chlap překáží. Tohle představení je jednou z nich.

 

(Zhlédnuto dne 24.1. v rámci doprovodného programu GRAND Festivalu smíchu Pardubice)