Thundercat, Android Asteroid - Lucerna Music Bar, Praha (5.4.2017)

Thundercat, Android Asteroid – Lucerna Music Bar, Praha (5.4.2017)

Ještě v průběhu koncertu jsem si říkal, že jako report bude stačit jedno slovo: RADOST. Pak mě k němu napadla ještě výzva: Pojďme komunikovat hudbou! Nakonec, jak je vidno, vzalo předsevzetí za své. Jeho údernost a jednoduchý obsah, který nelze zkomolit, přetavují do rozšířené podoby a doufám, že vyzní stejně.

Android Asteroid mě dostali před lety na Hip Hop Kempu. Jejich album jsem neváhal zvolit tím nejlepším domácím ve velmi silném roce 2014, kdy nakonec z piedestalu odsunuli zázračný debut Kalle. Od té doby čekám na jejich další nahrávku, která by snad měla letos konečně vyjít. A vidět je na živo, byla skutečně radost. Jen nevím, jestli její větší část způsobila sama produkce, nebo fakt, jakou odezvu způsobila u lidí postávajících v mé blízkosti, kteří se nechali strhnout a vystoupení mezi sebou komentovali s tím, že je slyší vůbec poprvé a je to neuvěřitelný. Bujarý ohlas stvrdil, jak mimořádného večeru jsme svědky.

Zřejmě nejsilnější zážitek loňské Pohody (však také jeho vystoupení patří mezi desítku nejlepších minulé festivalové sezóny). Thundercat je pro mě neuvěřitelný fenomén a jedna z nejtalentovanějších postav své generace. S každou deskou roste jeho věhlas a váha mezi hudební smetánkou. Letos mu na albu “Drunk” hostují Kendrick Lamar, Wiz Khalifa či Pharell Williams. Na předchozím EP se vyřádil Flying Lotus, ale i Herbie Hancock. Ale desky jsou jedna věc a koncert druhá. A Thundercat na těch svých hudebně exploduje. Tracky, které mají původně dvě, tři minuty, přetavuje do dlouhých jazzových ploch. Míchá je dohromady, odbočuje, tvoří v podstatě nové skladby.

Vydatně mu v tom sekundují jeho dva spoluhráči. Už v Trenčíně bylo strhujícím požitkem sledovat bubeníka a jeho neuvěřitelné eskamotérské kousky. Hnací motor s elastickou akcelerací. Tentokrát jsem ale stál blíž klávesám a celý večer mi běželo hlavou, jak to ten chlap – Dennis Hamm – za nimi dělá. Totiž na první pohled se to zdálo velmi jednoduché. Po většinu času ruce do pravého úhlu, každá na svých vlastních klávesách si do nich jen tak nahodile ťukala prsty. Ale ona zdánlivá nahodilost byly ve skutečnosti aristokratické námluvy s rytmikou bicích a baskytary. Jakási floutkovská ležérnost směřující k jednomu jedinému cíli, tu rytmiku si podmanit. Žádné neurvalé či okázalé triky, ale pevná sebevědomá vytrvalost.

Tak někdy při tomhle rozkrývání kouzelné moci hráče na klávesy, jsem přišel na onu původní výzvu Pojďme komunikovat hudbou! Ale byla by škoda ji nerozšířit o výše uvedené a také se nepodělit o doprovodný zážitek z tolika mladých kývajících se hlav na v podstatě jazzovém koncertu. Byla to hudební slavnost. Byla to RADOST!

tc

ZAPOJ SE A BUĎ SOUČÁSTÍ PŘÍBĚHU!