To nejlepší z Pohody 2018

To nejlepší z Pohody 2018

Letošní Pohoda byla opravdu bohatá na pamětihodné okamžiky, momenty, jednotlivosti. Tato sestava je ale výběrem těch nejlepších vystoupení jako celku a týká se pouze hudební části. Výběr vzešel z mnou absolvovaných produkcí následujících umělců:
čtvrtek: Slovenský komorný orchester, Billy Barman & SLUK, Ziggy Marley, The Chemical Brothers, Bazzookas
pátek: Rebel Babel & Textilanka, Stereofox, Scouting for girls, dné, Diego, Confidence Man, Knower, Jessie Ware, Danny Brown, Badbadnotgood, Helena Hauff
sobota: Československá filharmónia, Reykjavíkurdaetur, Jade Bird, Idiotape, Everything Everything, Charlie Winston, This Is The Kit, Housewives, coucou chloe, Kronos Quartet, Jimmy Pé, Sophie, B-Complex)

Jade Bird: letošní Pohoda byla pro mě po hudební stránce poněkud rozpačitá. Nejednalo se však o vinu dramaturgů, ale samotných umělců. Ti jako by získali dojem, že samotná muzika už najednou nestačí a vedle sluchu se snažili zaměstnat i oko. Od projekcí, přes taneční choreografie až po striptýz. K tomu okaté popíjení alkoholu, užívání měkkých drog, žádost o ruku či házení vlastních bot, což se mimochodem rozmohlo před pár lety jako forma vyjádření nesouhlasu na tiskových konferencí politiků. Jestli tím chtěl něco vyjádřit i Danny Brown netuším (a možná to neví ani on sám). Proto, když se na scéně zjevila dívka s kytarou působící dojmem, že si právě odskočila ze zahrady, bylo to najednou jak z jiného světa. Z toho opravdu hudebního světa. Ač sama na jevišti, dokázala vyplnit každé jeho zákoutí svým obrovským talentem a bezelstnou bezprostředností. Když diváci ocenili v průběhu jedné z prvních písní její silný pěvecký projev, všimla si toho a do každé z dalších šla natolik naplno, že se zdálo nemožné, aby to hlasivky neodnesly. Neustále děkovala, rychle mluvila a ráda se nahlas smála. Co je ale důležité, je skvělou autorkou a výjimečnou interpretkou. Jade Bird je rozhodně bytost, kterou si z letošní Pohody budu pamatovat nejvíce.

Jessie Ware a déšť: tohle je trošku osobní. Po celou její produkci jsem nemohl uvěřit, že je to táž Jessie Ware, na které jsem byl v jednom pražském klubu před pěti lety. Ohromný posun. Hollywoodský příběh. Hlasově se dostala na úplně jiný level. Písničky působící přirozeně v malém klubu se stejnou samozřejmostí nyní dokážou bavit stonásobné prostory a počty návštěvníků. Mohutné popové aranže nezabily ten samotný intimní základ, jehož připomínkou byl i ten déšť, díky kterému koncert chytl přeci jenom niternější náladu. Velké vystoupení.

Housewives: tohle je trošku problém a stále vlastně tak úplně nevím, co si o jejich koncertu myslet. Každopádně musí být ale na úvod řečeno, že po hudební stránce jsou zjevení a patří mezi sympatické hledače nových cest a originálního zvuku. Vystoupení už se ale pohybuje na hraně divadelní performance. V jedné vteřině se zdálo, že jsou členové Housewives v extatickém vytržení z reality hnáni jen svou živočišnou reakcí na hudbu, aby hned v té druhé propojovali kabely a signalizovali cosi směrem k zvukaři. Přemýšlel jsem, o kolik jiné by to bylo, kdyby hráli schováni za plachtou. Fungovalo by to stejně nebo kapela oprávněně věří, že bez těch šamanských projevů by prostě diváci nepochopili o co tady jde?

dné: když už byla řeč o těch hledačích…radost a národní hrdost.

coucou chloe: nadšení z pozvaných jmen EDM scény po pátku pozvolna klesalo (se sobotou dosáhlo dna), ale tenhle malý zázrak mi náladu výrazně zlepšil. Vidím to na zářnou budoucnost s přesahem i do jiných žánrů. Budeme o ní slýchat, budeme o ní číst. Takže příště ji na Pohodě uvidíme rozhodně na větším pódiu.

Knower vs Badbadnotgood: spjati podobným žánrovým rozptylem nastoupili v rozmezí pár hodin “proti sobě” na stejném pódiu. Ty první jsem neznal, druzí byli mými headlinery. Po festivalu budiž do budoucna mými headlinery Knower. Ne, že by se Badbadnotgood ukázali ve špatném světle, ale jejich rutina měla daleko do nakažlivé radosti hudebníků z Knower, kteří dokázali bavit publikum i sebe náhlými improvizacemi. Zajímavý výsledek souboje, velmi zajímavý.

Charlie Winston: jeho výkon se rozjížděl trochu opatrně, ale s postupem času se dostal do takových obrátek, až se daly uzavírat sázky, zda se ho podaří organizátorům odvléct z pódia. Jestliže se Knower tak trochu hecovali v improvizacích, pak Charlieho Winstona lze označit za ultimativního krále této činnosti. Jeho doprovodní muzikanti už téměř začali propadat panice vždy, když se jejich směrem jenom podíval, neboť většinou následoval zásah do jejich partu, ale nakonec se podvolili, páč to mělo hlavu a patu (on by taky asi odpor byl zbytečný). Škoda, že stanovenou hodinu přetáhl jen asi o dvě minuty.