Tomáš Klus - Anat Život Není ... 55%

Tomáš Klus – Anat Život Není … 55%

Já nevěřím, že Bůh není, cítím se sám být jeho součástí.  (Tamaře)

Asi by mě nepřekvapilo, kdybych v následujícím roce potkal Tomáše Kluse, kterak postává na rušném prostranství a nabízí svou Strážní věž, tedy album, na němž se rozhodl vyměnit roli pozorovatele za úlohu kazatele. Jsou to dva rozdílné světy. Zatímco texty na předchozí dlouhohrající nahrávce “Proměnamě” obsahovaly možná určitou dávku naivity v osobnostním názorovém převratu autora, ale pořád víceméně ukrytou do zdařilých metafor, intimních zpovědí či podobenstvích, novinka už jde na věc přímo. Apeluje na nás, abychom zachránili planetu, a pro jistotu přidává informaci, že válka je špatná věc.

Proč je válka, když koho se zeptám, chce mír?  (Zmrzlým)

Po poslechu “Anat Život Není” se už nedivím jeho zdůvodnění nadcházející roční pauzy v rozhovoru pro časopis Téma (24/2015), ve kterém uvedl, že má i sám sebe dost. Z dalších odpovědí pak lze vysledovat dvě příčiny nabízející vysvětlení, proč vlastně album dopadlo tak, jak dopadlo. Když jsem psal poslední desku, vznikly během pěti hodin tři písničky s tím, že vznikla melodie, text a ještě jsem je nahrál s poměrně značkou aranží. Výkon sice ohromující, ale spíše pro sportovce Kluse než písničkáře. Klišé o kvantitě zaměňované s kvalitou našlo svého hrdého nositele. Texty na úrovni probuzeného aktivismu dospívajícího intelektuála jsou opravdu velmi smutnou tečkou za jednou etapou.

Říkají to proto, že když nás půjde moc, ti, co takhle mluví, přijdou o svou moc  (Přeju Ti)

Druhá nápověda vztahující se k přerodu trubadúra v revolucionáře dobra už není tak úsměvná a možná se dala čekat i mnohem dříve. Fanoušci žádající o pomoc před úřady a politiky jsou na začátku klasické story o mladíkovi, jehož ožehla sláva natolik, že ji začal považovat za prostředek k moci. V případě Tomáše Kluse však nejde o chápání moci ve smyslu zisku osobního (či nedej Bože finančního) prospěchu na úkor druhých, ale spíše podlehnutí dojmu, že stačí výzva k činu podbarvená příslušným akordem a posluchač se změní v dobrovolného čističe planety s nápisem Peace na triku.

Nastal čas, kdy nesmí mlčet pusy  (PutOf)

Ale možná, že dojmu vlastní důležitosti nepodlehl, možná se jen snaží vyzkoušet, zda v obráceném gardu funguje chápání jeho jména jako spasitele před zlořády světa. Novinář Martin Weiss v článku věnovaném Ludvíkovi Vaculíkovi (Echo 24/2015) se ptá, zda spisovatelova loajalita k přátelům a lidem, jichž si vážil, byla vždy tak směšná, anebo lidé zhrubli a zblbli. Stejnou otázku lze položit k ústředním tématům alba “Anat Život Není”. Byl život v míru a na čisté planetě vždy tak směšným tématem? Weisova odpověď platí i zde. Zhrubli jsme a zblbli. Ale s dovětkem, že směšnost není obsažená v tématu, ale v jeho zpracování.

Teď uchop svůj život, máš k tomu dvě ruce, a jak chceš se mít, se rozhodni sám  (Tamaře)

Jestliže texty patří k té slabší stránce, aranže, které pro některé z písniček Tomáš Klus vykouzlil, ho představují jako v tomto směru neustále rostoucí osobnost (přičemž připomeňme, že vznikaly velmi rychle). A je opravdu škoda, že tak působivá atmosféra například u písniček “Zmrzlým”, “Okuropění” a zejména “Poprvé” není podpořena silnějším slovem, než Spustil jsem oči z tabletu a spatřil, jak moc je tu krásně (“Poprvé”). V recenzi na minulou desku jsem psal o vlnobití zájmu, kterým se Tomáš Klus ve své tvorbě naštěstí nenechává jenom vláčet, ale dokáže mu čelit a udržet se přitom na nohou. Tentokrát je to ovšem on, kdo kolem sebe šíří vlnobití a fanoušci jsou těmi, kdo to musí jako strážní věž ustát.

 

Tomáš Klus – Anat Život Není … spotify / nákup 1 / nákup 2