Úsměv bez Mony Lisy

Hudbu z budoucnosti jsme slyšeli před patnácti lety. I to je jeden z výstupů obsáhlé ankety věnující se budoucnosti mainstreamu, kterou na svých stránkách zveřejnil minulý týden hudební server Spin. Učinil tak ve chvíli, kdy o pozornost soupeří dvě velké popové desky, od kterých se toho, alespoň za mořem, hodně očekává. Obě přitom zmíněnou debatu velmi dobře ilustrují.

Jedna z anketou oslovených osobností Stephan Moccio, autor hitu “Wreckin Ball”, charakterizuje současnou situaci jako dobu, kdy nejde ani tak o samotnou píseň, její produkci, ale o vizuální a sociální status interpreta/celebrity. Demi Lovato doposud vystupovala v poloze silné ženské osobnosti, která navzdory školní šikaně, mj. i kvůli vzhledu, všem dokázala, že i ona může být superstar. Ještě v čase kolem vydání předchozí nahrávky v roce 2013 to fungovalo. O čemž se přesvědčila při účinkování v porotě X Factoru, kdy se jí dívky plačtivě svěřovali, že pro ně byla velkou inspirací. Na přebalu nového alba “Confident” už Demi Lovato vypadá jako někdo z druhé strany barikády.

 

Hudbu z budoucnosti jsme slyšeli před patnácti lety.

 

Kariérní životopis Seleny Gomez má shodné rysy s Demi Lovato, ale i s Miley Cyrus. Pobyt na obrazovkách Disney Channel vystřídala starost o další směřování profesní dráhy. Dětská hvězda, která potřebuje tržně dospět a oslovit alespoň stejně staré publikum. Se “Stars Dance” to tak úplně nevyšlo. Nyní zvolila nový prostředek komunikace – kolegyní odzkoušenou nahotu. Jen o poznání decentnější a prozatím pouze v podobě fotografie doprovázející rozšířenou verzi aktuálního alba “Revival”.

“Revival” i “Confident” jsou postaveny na nájemném produkčním systému, kdy téměř každou skladbu dostal na starost jiný tým. Ostatně platilo to i pro “Bangerz”, s kterým definitivně opustila své dětství Miley Cyrus či pro “1989” Taylor Swift, což je deska, která se anketou Spinu táhne jak červená nit. A právě producent Max Martin, který stojí za jejím úspěchem, má podíl i na novince Seleny Gomez. Při poslechu písničky “Hands to Myself” se nelze divit, že je to on, kdo dostal v anketě nejvíce hlasů o producenta budoucnosti.

 

Erik Hermansen z norské produkční stáje Stargate poukázal ve své odpovědi na neobyčejný úkaz, který je typický pro uplynulou dekádu, a to sbližování hip hopu s EDM, tedy elektronickou taneční hudbou, která v podstatě vytlačila z popových nahrávek živé nástroje.

 

Fenomén Taylor Swift bude popovou scénu jistě ještě pár dalších měsíců ovlivňovat, než ji vystřídá někdo podobně, jako ona v hudebních trendech vystřídala Rihannu a Lady Gaga. Lovato ani Gomez to ale zatím nebudou. Jejich novinky nejsou sice vůbec špatné, ale nepřicházejí s ničím navíc. Pouze kopírují odzkoušené modely. Potvrzují vzájemnou zaměnitelnost logicky doprovázející rotující producentský model. O to víc mrzí rozmělněný výsledek koncepční spolupráce Miley Cyrus s Flaming Lips na letošním albu “Miley Cyrus & Her Dead Petz”, které mělo ambici být novým “Ray of Light” (1998, Madonna-William Orbit). To by ovšem musela Cyrus lovit v poněkud jiných žánrových vodách. Tip dává další z respondentů ankety.

Erik Hermansen z norské produkční stáje Stargate poukázal ve své odpovědi na neobyčejný úkaz, který je typický pro uplynulou dekádu, a to sbližování hip hopu s EDM, tedy elektronickou taneční hudbou, která v podstatě vytlačila z popových nahrávek živé nástroje. Dříve nemyslitelné propojování se odráží nejen na zvuku, ale také v rámci hostování. Taylor Swift a Kendrick Lamar, Demi Lovato a Iggy Azalea, Selena Gomez a ASAP Rocky, Miley Cyrus a Big Sean. Nebo také Madonna a Chance the Rapper či Kanye West v roli producenta. Madonna však pro polovinu nového repertoáru sáhla do producentských vod taneční muziky (Diplo a Avicii), což podobu popové scény nikterak neovlivnilo. Kdo ví, jak by “Rebel Heart” dopadlo, pokud by jediným producentem byl právě Kanye West.

 

Producent Danja (Britney Spears, M.I.A) počítá s tím, že se projeví cykličnost naznačená v úvodu článku a jestliže současný zvuk ovlivňují osmdesátky a devadesátky, pak v roce 2030 to bude hudba první desetiletky milénia.

 

Co ale bude s žánry za patnáct let? Můžeme se dočkat nových fúzí, jak předpokládá například Benny Blanco (autor “Teenage Dream” od Katty Perry, “Die Young” od Keshy) a sám v nadsázce rovnou s jedním přichází: ghetto tech polka bounce. Podobně smýšlí i producent Ricky Reed (Jason Derulo, Fifth Harmony), který věří ve větší zapojení world music do hlavního proudu. Ostatně to může přijít velmi brzo. V aktuální britské verzi X Factoru se do finále probojovalo duo Menn on Point (po novu Reggie ‚N‘ Bollie), jehož protagonisté do notoricky známých hitů propašovávají své ghanské kořeny.

Producent Danja (Britney Spears, M.I.A) počítá s tím, že se projeví cykličnost naznačená v úvodu článku a jestliže současný zvuk ovlivňují osmdesátky a devadesátky, pak v roce 2030 to bude hudba první desetiletky milénia. Ryan Tedder z One Republic ho doplňuje s tím, že hlavně, aby tím určujícím žánrem nebylo emo. Oba potom věří také opětovnému nástupu rocku, který z mainstreamových žebříčků téměř vymizel a popu tak chybí důstojná protiváha. Že by se tak mohlo stát, naznačil už například loňský nástup Royal Blood, jejichž prvotina se stala jedničkou britské hitparády a nejrychleji prodávaným rockovým debutem za předchozí tři roky. V Americe může být podobnou vlaštovkou album “The Color Before the Sun” od Coheed and Cambria, které právě odstartovalo na čísle deset v Billboard Top 200 Albums.

 

Před patnácti lety táhlo Taylor Swift na jedenáct a před pěti byla především hvězdou country. V budoucnu může být ve stejné pozici jako Madonna dnes, kdy se už dekádu čeká na její další dobrou desku.

 

Ať jsou prognózy jakékoliv, můžeme k nim s jistotou přidat tu, že mnohem více do podoby pop music za patnáct let zasáhnou činitelé, o kterých v téhle chvíli ani nevíme. Před patnácti lety táhlo Taylor Swift na jedenáct a před pěti byla především hvězdou country. V budoucnu může být ve stejné pozici jako Madonna dnes, kdy se už dekádu čeká na její další dobrou desku. A může být hůř. Již jednou citovaný Stephan Moccio se obává, že většina pop music, tedy té, co slýcháváme v rádiu, se díky komerčnímu tlaku stane ještě více sterilní, chladnou a bezduchou. Přirovnává to k podobě Mony Lisy, kdyby se dnes prodávala jako album. Prvním singlem by byl její úsměv, a pokud by se nechytl, zbytek kresby by nikdy nespatřil světlo světa. Děkujeme velmi pěkně, další, prosím!