Vinyl

Vinyl

“Ray Donovan” posunutý do sedmdesátých let. Pokud sledujete seriály, které u nás nasazuje HBO, možná vás ta podobnost také napadla. Málomluvný a ne příliš kladný hrdina řeší pracovní průšvihy v prostředí showbusinessu, přičemž se pozvolna noří do bažiny těch osobních. I pohozenou mrtvolu mají společnou. I když Ray je o pár sérií dál a tak jejich počet podle toho vypadá. Pokud se však také “Vinyl” dostane do fáze, kdy některé díly budou pouze o tom, kterak hlavní hrdina zahlazuje stopy svých stop a spolu s divákem čeká, kdy to celé lupne, bude z toho zklamání ještě větší, než naznačil pilotní díl.

Zábavnou složku v něm obstaraly nekorektní vtípky (pronesené na adresu válečné viny Němců a celosvětové viny Židů). Opakováním však přestávaly fungovat. Postupně z nich převládl pocit, jako kdyby jednotlivé scény, kde byly použity, vznikly jen kvůli nim ve stylu slyšte, jak jsme odvážní. Přispěl k tomu i fakt, že dějově s sebou nenesly žádnou důležitou informaci. O dramatickou linku pak spolu soutěžilo hned několik motivů, o kterých lze prohlásit leccos, jen ne to, že jsou originální. Od záchrany krachující firmy přes mafiánské praktiky po mrtvolu v kufru auta. Nic vyloženě osvěžujícího či alespoň podávaného netradičním způsobem.

Ač by to z dosavadních vět nemuselo být úplně jasné, “Vinyl” se odehrává v hudebním průmyslu. A hudbou se skutečně nešetřilo. Navíc jednotlivé písničky zazněly rozhodně v delší stopáži oproti seriálovému průměru. Až další díly ale ukáží, jestli to byla vina dvouhodinové délky pilotu. Ostatně všechny motivy točící se kolem muziky a muzikantů včetně her s mísením skutečných a vymyšlených postav byly nejsilnější zbraní jinak akademicky suchopárného a technicky vypiplaného “Vinylu”. Abba ve švédštině, vtípek na účet Slade, Robert Plant či mladí Rolling Stones se staly světlými okamžiky, díky kterým se mělo (a snad ještě i bude mít) smysl se dívat.

Se sexem a drogami se kupodivu šetřilo. Tedy ani ne tak na kusy (za množství tu byla především jedna hromadná orgie a jeden narvaný šuplík narkotik), jako v počtu scén, který oproti těm s rock´n´rollem zůstal až překvapivě skromný a vlastně nijak nevybočoval z běžné americké produkce nové televizní tvorby. Měla to být událost. Hvězdný tým, lákavé téma, HBO. Už nyní však serverem metacritic.com sesbírané kritické ohlasy posílají “Vinyl” v průměrném hodnocení téměř na konec druhé desítky novinek zimní sezóny. A to ještě neodstartovaly všechny.

Naposledy poslaly recenze k šípku nová “Akta X”. Televize zareagovala uvolněním dalších dílů pro novinářské projekce (původně jen první dva) a hodnocení stouplo. Existuje tedy naděje, že to lepší i v tomto případě ještě přijde. Naději vzbuzuje už třetí díl, kdy se režie ujal videoklipový specialista Mark Romanek a o scénář se podělil finalista Pulitzerovi ceny Adam Rapp, Debora Cahn (“Západní křídlo”) a spisovatel Jonathan Tropper. Zatím se to ale má jako s rozpačitými počátky rock´n´rollu, kdy nikdo nevěděl, co si s ním vlastně počít. A jakej se z něj nakonec vyklubal fenomén!