Vít Smetana - Ani vojna, ani mír

Vít Smetana – Ani vojna, ani mír

… úvahy nad knihou …

  • Diplomacie jako zdroj fake news. Byl by to krásný chytlavý název pro knihu s výbušným obsahem. Napadl mě při čtení hned první studie z celkových sedmi věnovaných zlomovým okamžikům československých dějin na prahu druhé světové a studené války. Nakonec se však ukázalo, že jde o vedlejší motiv procházející celým sborníkem. Na základě odtajněných archívů a dalších písemných pramenů se postupně vyloupává obraz vysokých státních úředníků či služebníků státu, chcete-li, a to přes velvyslance až po prezidenta, kteří zacházejí s pravdou poněkud benevolentně, lehkovážně a vypočítavě, aniž by bylo možné jednoznačně rozkrýt, zda je přitom pohání strach o osud své kariéry, o pravdivost vlastního vidění světa či skutečná starost o stát, který reprezentují. Poněkud hořké čtení vyvolávající otázky, jestli se za těch několik desetiletí vlastně vůbec něco změnilo.
  • Československo jako bod zlomu. Jednání velmocí vůči Československu v období Mnichova 1938 a února 1948 obsahuje paralely, které vyvracejí optimismus těch, kteří tvrdí, že se z dějin umíme poučit. Až teprve bezprostřední události po Mnichovu donutily přimět západ přehodnotit svou politiku vůči Německu, která se do té doby nesla na pokusu zachování míru nenásilnou cestou ústupků, smluv a dohod. Až teprve únorové převzetí moci komunisty přimělo západ k razantnějším krokům vůči Sovětskému svazu, se kterým do té doby jednaly s úmyslem hlavně nedráždit. V obou případech tak šlo o střet idealistického myšlení demokratů a pragmatického jednání diktátorů. První se druhé snaží přimět k nápravě, druzí se těmto pokusům smějí a využívají je ve svůj prospěch. Je těmi aktuálními body zlomu Ukrajina a Sýrie?
  • Pomýlení autoři. Poněkud znepokojivými momenty knihy jsou pasáže, ve kterých Vít Smetana usvědčuje své kolegy z omylů či nedůslednosti v jejich publikacích. Není to pouhé vytahování se či samoúčelné peskování, ale rovnou je vynesen rozsudek vinen, a to s konkrétním odkazem na důkazní materiál. A týká se to i například vychvalované knihy Igora Lukeše Československo nad propastí : selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948, což mě přivádí zpátky k bodu jedna a k otázce, čemu se rovná postpravda na druhou…