VR/Nobody - Proud ... 55%

VR/Nobody – Proud … 55%

Nech se vést / nejsem ten, co by tě potřeboval svést / vždyť je šest a život je pes

Poslech, který bolí. Ano, ta citace nahoře skutečně pochází z textu na albu. Pokud vám úryvek přijde svěží, bohatý či objevný, nezdržujte se čtením téhle recenze a pusťte se do poslechu, budete nadšeni. Jestli vám naopak přijde nuzný, prázdný či k smíchu, nejspíše “Proud” ani nedoposlechnete.

Začnu tím dobrým, což je písnička “Každodenní” s hostující Never Sol. Post šanson, který má díky výkonu zpěvačky neopakovatelnou atmosféru. Pak je tu sled skladeb z druhé poloviny “Minulou noc”, “Někdy dřív” a “Groove”, což je po hudební stránce nejvytříbenější pasáž střídající žánry, polohy, tempo. Ostatně téměř o celém Proudu lze říci, že hudba a produkce jsou top level, ale bohužel, není to instrumentální album. Možná, kdyby místo hodiny mělo čtyřicet minut, nemusel by být při pečlivé dramaturgii výsledný dojem až tak špatný.

Z textů pak plyne jediné ponaučení – okamžitý návrat k angličtině, neboť tohle si čeština nezaslouží. Nekonečná hra na honěnou s dlouhými samohláskami, která nemá vítěze. Perly typu Nespavost je žádaná / v Praze je prodávaná jsou toho jasným důkazem. A když ty dlouhé dojdou, vytvoří se uměle. Nikdy jsem například neslyšel tak dlouhé [á] ve slově vaz: jen okamžik stačí na to abych vzlétnul a následně si však zlomil [váz]. Stačilo by více si se slovy pohrát, s jejich znělostí, významy či ustálenými asociacemi a ve výsledku z toho mohlo být například jen okamžik stačí na to abych vzlétnul a roztříštil se na střepy z váz/s.

Když tak utíkala píseň za písní a já se při mizerné kvalitě textů podíval na názvy těch nadcházejících, polilo mě horko. Číslo 16 “Národní”, stopáž deset minut. A i když jsem od deváté položky “Tempo”, u které jsem se už smál nahlas (Svléká se přede mnou jako nic / ona ví, že potřebuju bič, přičemž následuje sprška rýmů jako ohýbat, dívat, prohýbat), rozhodl vnímat “Proud” jako parodickou desku, tohle mohl být úplně jiný kalibr, meta zážitek. A byl.

První polovina je o lkaní o životech v bublinách a rozdělení, což jsem pochopil jako stížnost, a že je to tudíž špatné. Pro zbylou část textu jsem tedy obsahově předpovídal výzvu k nápravě, výstup z bublin, bratrské objetí a vzájemnou komunikaci a toleranci. Víc už se mýlit nešlo! Jestli ti vadí, že nejsme už za zdí, tak radši jdi / Jestli chceš sám být bez těch, co ti vadí, tak radši jdi. No páni! Místo diskuse a naslouchání, tu máme návrh na vyhnání. A co když stejnou výzvu vysloví i protistrana? Kdo by měl pak odejít? Aha, takže ta první polovina nebyla o stížnosti, ale o radosti ze současného stavu…?

Samostatný odstavec by si zasloužil text i k závěrečné titulní věci, ale už se mi do toho nechce. Snad jen, že se slovem proud se rýmuje troud.