Wild Tides - Sbohem a šáteček ... 60%

Wild Tides – Sbohem a šáteček … 60%

Radost, nadšení, nuda a zklamání. Čtyři kategorie, mezi kterými jsem se při poslechu potácel, jak vláda v (ne)demisi. Rozmetaná očekávání ani tady nebyla nahrazena ničím bytelnějším. Wild Tides si stvořili svůj vlastní antipunk, který má v jejich případě podobu seriózního, tedy přiznaného, hudebního kýče. Když Harry Styles představil před pár týdny debutový singl “Sign of the Times”, kritika si sedla na zadek. Do necelých šesti minut obalených moderní produkcí vtěsnal pár desítek let historie britské hudby. Nikdo od něj podobný song nečekal. Také Wild Tides se rozhodli natočit poctu minulosti. Angličtinu vyměnili za češtinu a energický rockový zvuk za multižánrovou procházku po zdejší hudební historii. Na rozdíl od Stylese jim k tomu ale nestačila, bohužel, jedna písnička a ani se neobtěžovali při tom znít současně. Vzali žánr po žánru. Šedesátkový bigbít, country, blues rock, folk, punk rock – stačí si vybrat, menu je bohaté. Ani od nich nikdo podobně laděné album nečekal. Je ale otázkou, nakolik máme co do činění s originálním tvarem a nakolik jen s ješitnou nápodobou za poctu jen schovávanou. Důležitou roli pro přetažení kyvadla na tu či onu stranu, hrají na “Sbohem a šáteček” texty. Všude tam, kde si uchovávají drzost a podvratnost, nebo nabízejí oproti zvyklosti jiný úhel pohledu, nahrazují chudost v hudebním provedení. Ve chvíli, kdy i v textech převáží snaha vzdát někomu hold, básní se a lyrizuje, začne do zákopů přepadat zpátky vyhrabaná hlína a vzduchu se nedostává. No, je to půl na půl.