Neskutečná energie na pokračování. Irští šamani z Dublinu se v tomhle svém prvním singlu po čtyřleté odmlce vemlouvají svým fanouškům nevídaným způsobem. Začínají zvolna, aby následně vystupňovali své tempo k noisovému šílenství, které je však ve skutečnosti pouze předskokanem k nájezdu tanečních beatů, za něž by se nemuseli stydět ani The Chemical Brothers nebo Josh Wink.
Kultmix
O čtenářském zážitku mnohdy rozhoduje konec. Můžete se rozplývat nad desítkami či stovkami stránek, ale stačí poslední odstavec (a někdy i věta) a příznivý dojem je pryč. Stejně to může zafungovat i naopak, kdy až teprve konec vás donutí k nadšení. Tasmánie tak radikální není ani v jednom směru.
Z pondělí na úterý se předávaly americké hudební ceny a jestli měly v minulém roce jasnou vítězku v osobě Billie Eilish, která dominovala napříč kategoriemi, letošní seznam vítězů je přeci jenom barevnější. A také tentokrát je neméně zajímavé, kdo odcházel s prázdnou.
Poslední den v červnu si vybrala kapela Lajky jako datum pro vydání nového alba "Tak tady jsme naposled". Obsahovat bude 14 položek a hned ta úvodní "Muž, který se nerad skloňoval" se stala prvním singlem, ke kterému byl zároveň nahozen retro videoklip vzdávající s nadsázkou holt Alfredu Hitchcockovi a jeho "Vraždě na objednávku".
Sám Havel by tenhle příběh okolo své knihovny lépe nesepsal. Absurdní obhajoba, kterou, kudy chodí, tudy trousí ředitel personálně a donátorsky se právě rozpadající Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček, naplňuje všechny znaky toho, čemu se prezident tak rád vysmíval.