Jestli bylo uměleckým záměrem natočit desku co nejvíce odpovídající jejímu názvu, tak WYFE dokonale vyšel. Tímhle by mohla celá recenze i skončit, ale když už jsem si ji dvakrát poslechl a věnoval jí tím téměř hodinu času, přišlo by mi to jako nefér nepoměr, takže pokračuju dál.
Nahrávka má skutečně stopáž blížící se spíše EP formátu, ale i tak se na ni podařilo vměstnat devět skladeb. Většina z nich naskočila na ADHD stopáž pod tři minuty, a i když nejsem moc příznivcem těchto miniatur, tady se toho v jednotlivých písničkách děje k uzoufání tak málo, že jim vlastně přidělený časový rozpočet bohatě stačí.
Celé album se nese v takovém lazy kavárenském módu. Jednoduchá nevzrušivá pohodička. Kulisa. Těžko se od sebe rozeznávají jednotlivé tracky. Chybí nápad, zvuková invence, překvapivá aranže. Cokoliv, co by naznačilo posun Wyfe zase o kus dál. Jistě, po čistě technické stránce se není ještě pořád za co stydět. Ale opravdu kapele tenhle uspávcí mód stačí?
Na začátku jejich kariéry byli pro mě objevem a kometou. Dokázali vyprodukovat chytrý a chytlavý indie pop, mají charismatického lídra. S novinkou však, zdá se, začínají šlapat vodu. Naštěstí již mají vybudovanou fanouškovskou základnu, která je podrží. A snad se jim podaří pro svůj repertoár a produkci najít pramen živé vody, aby nemuseli natočit další dokonale obyčejnou desku.
Buďte první! Přidejte komentář