Slovensko zažilo mimořádný filmový rok 2025, jehož rekapitulace navíc připadla na půlkulatý 15. ročník cen Slnko v sieti. Kvalita vyprodukovaných filmů šla ruku v ruce se zvýšeným diváckým zájmem, dařilo se na zahraničních přehlídkách, vznikly silné debuty. Vše se ale vždy děje v kontextu doby, a tak daleko silněji rezonuje na Slovensku celkově nelehká situace v kultuře než úspěchy jednoho odvětví.
Ceremoniál se místo netrpělivého čekání na vyhlášení jednotlivých kategorií proto vyznačoval spíše netrpělivým čekáním na politické proslovy. Přišly. A stejně jako nebylo až tak překvapivé složení oceněných (snad jen s výjimkou ceny pro nejlepší herečku Sáru Chripákovou za Potopu), nebyl překvapením obsah řečeného. Jen se jako vedlejší efekt ukázalo, jak se vyprazdňují hesla a slova, když je jich příliš.
Neustálé opakování patetického provolání „kultúra nezahynie“ postupem času jako by potvrzovalo, že se tak vlastně už stalo. Výzva k jednotě pomíjela ty přítomné v sále, kteří jsou voliči vládních stran, neboť ona jednota byla myšlena selektivně – proti společnému nepříteli. Sledovat záběry kamer do sálu ve chvíli těchto promluv, kdy se „vyžadoval“ potlesk, bylo nejtrapnějším momentem večera, neboť ne všichni z výrazu obličeje soudě, se chtěli politického mítinku zúčastnit a zároveň v sobě sváděli boj, zda se netleskáním nevylučují z části veřejného (kulturního) života. Klín vytloukal se klínem.
Kam se poděl humor a satira? Moudrost nadhledu? Ty nejmocnější zbraně proti mocipánům Ficova ražení? Nebo opravdu i pro lidi v kultuře platí, že pokud chtějí porazit nepřítele, musí tak činit jeho vlastními zbraněmi? Ze všech těch proklamací dávaly smysl vlastně jen tři. Proslov na obranu jinakosti od oceněného střihače Romana Kelemena (Nepela), výkřik na obranu svobodných médií od polského kameramana Adama Suzina (Otec) a zvolání: „Dost bylo Fica!“ z úst Maroše Kramára. Ten první, protože byl autentický a dával smysl, ten druhý, protože k tomu všemu přihodil středoevropský kontext, a ten třetí, protože byl krátký, úderný a odvážně vyjadřoval jasný názor.
Přenos vysílal malý slovenský televizní program Kanál 1. Vzhledem k tomu, co se začíná dít na kulturní scéně i u nás, možná se dočkáme příštích Českých lvů třeba na Televizi Seznam, což by vzhledem k tomu, že svou programovou skladbou začala nahrazovat seniorský program ČT3, bylo vlastně symbolické. Ještě ale máme relativně čas zabránit tomu, aby i nám filmové ceny ukradla politika. Dost bylo Klempíře!
Buďte první! Přidejte komentář