Na HBO Max vtrhl Sirāt. Těžko říct, proč někdo pociťoval nutnost nabídnout zrovna tenhle film pouze s českým dabingem (alespoň v pátek 28.8. nebyla žádná další jazyková stopa k dispozici), nicméně právě díky tomu paradoxně o to více vynikne fakt, že Sirat mluví naštěstí především obrazem. Všechno důležité pro pochopení děje filmu vidíme nebo se dozvídáme mimo dialogy postav. Jedinými zdánlivě přínosnými rozhovory jsou tak pouze ty, které se snaží dát postavám minulost a nějaký psychologický background. Tedy jen některým z nich. A právě tehdy ztrácí Sirāt na síle.
Na poušti se koná rave party. Mezi tanečníky vstupují dvě postavy, které tam na první pohled nepatří. Otec a syn rozdávající letáky s fotografií pohřešované dívky. Akci ukončí armáda, která zároveň dohlíží na odjezd účastníků. Z kolony se odtrhnout tři vozy. Jeden z nich patří i výše popsaným vetřelcům. Začíná komorní road movie ve spektakulárních kulisách marocké pouště. Rádio oznámí válečný konflikt, po kterém už svět nebude takový jako dřív. A stejně podstatně se zhroutí i svět všech hrdinů, neboť ne všichni se dožijí symbolické závěrečné jízdy na střeše vlaku liduprázdnou krajinou.
Vedle obrazu, je pro Sirāt stěžejní hudba. A velmi šťastným rozhodnutím se ukázalo být, že i na rave party hraje původní, složená v Berlíně usazeným Francouzem Davidem Letellierem. Však také za svůj hypnotický mix techna a ambientu získal Cannes Soundtrack Award a nominaci na Zlatý Globus.
Autorský film Ólivera Laxeho se postupně tak trochu utrhne dějově i žánrově ze řetězu. Chvílemi je to osvěžující a provokující, občas nudné, předvídavé a plné klišé. Z toho vyplývá, že největším mínusem snímku je nerozhodnost čím chce být a jakými prostředky toho dosáhnout. Film o vnitřní a vnější svobodě, rodinných poutech a závislostech i okamžicích, kdy o všechno přijdete, má však atmosféru, která nedovoluje nad ním jen tak mávnout rukou. A už vůbec nepočítejte s tím, že na něj do druhého dne zapomenete.
Buďte první! Přidejte komentář