David Koller - ČeskosLOVEnsko ... 75%

David Koller – ČeskosLOVEnsko … 75%

Mezi produkcí mainstreamovou snažící se zalíbit všem nebo naopak úzce vyprofilovanou, ale stejně tak marketingově vypočítanou, je novinka Davida Kollera výjimečnou záležitostí. Chlapská deska s názorem. Poctivá v muzice, neústupná v aranžích. S výpovědní hodnotou bez ohlížení se na celospolečenské preference. Vedle veřejných moralistních apelů, které jsou v menšině, na ní Koller současně nabízí již tradičně silné vztahové intimity. Opět se v nich vypráví o osudových ženách, vzpomíná se na ně nebo se s nimi loučí, a to marně jako s každou závislostí.

 

Daleko nejpřesvědčivější pokus o reflexi doby, který se nám tu v hlavním proudu v poslední době odehrál.

 

S ohledem na výše uvedené se však nelze vyhnout úvaze, zda “ČeskosLOVEnsko” není náhodou jen jednookým trpaslíkem mezi slepými obry. Jestli osobitost interpreta nevybízí k ústupkům v kritice. Přeci jenom v porovnání třeba s letošními alby od dalekko nebo Jana Buriana jde hudebně o konzervativnější nahrávku postavenou tak, aby se písničky co nejvíce přiblížily živému hraní. Ve zpěvu tahají za uši samohlásky protahované na neočekávaných místech a některé texty připomínají spíše české dálnice – do cíle po nich dojedete, ale kvalita stavby nic moc (“Aha”, “Sladké sny”, “Čučoriedky”).

Například povedený slogan Nenechme se zmást, minulost je v nás, který je zajímavou paralelou k Už se nechcem nikdy vracet, tam, kde nám bylo mizerně, zůstal pohříchu v obsahu sdělení nerozpracován a místo píchnutí do vosího hnízda je tak písnička “Psychopat” spíše jenom siláckým tanečkem kolem něj. Pořád je to však, s ohledem na Kollerovu osobnost a veřejné vystupování, společně s další položku na albu “Galerka”, daleko nejpřesvědčivější pokus o reflexi doby, který se nám tu v hlavním proudu v poslední době odehrál.

 

Žádná producentská sterilita, která by uplatněním globálního modelu vytlačila osobitost Davida Kollera, se naštěstí nekoná.

 

Ať už má ale “ČeskosLOVEnsko” jakékoliv mouchy, stále zhmotňuje tu nejčistší představu o počinu sólového interpreta. Budí emoce v textech a fascinuje muzikantskou sebejistotou. Navíc David Koller neztratil nic ze svého umu stvořit nepodbízivý hit, který neleze na nervy (“Gypsy Love”, “Recidiva”). Jeho přidaná hodnota jako bubeníka se odráží v drtivé rytmice, kdy se chce nezřídka nad souhrou bicích a basy hlasitě jásat. Žádná producentská sterilita, která by uplatněním globálního modelu vytlačila již zmiňovanou osobitost, se naštěstí také nekoná. A možná je to nakonec právě vyvážená bilance slabších momentů s až geniálními, která dohromady s nenucenou přirozeností a lehkostí, v jaké album plyne, zapříčinila jeho pozitivní přijetí. Dobře mu tak.

 

David Koller – Československo … spotify / CD / LP / iTunes