Přesně takhle si představuju výsledek zadání pro umělou inteligenci, aby vytvořila české indie album. Na základě učení se ze zdrojových dat minulosti by jí byly vzorem všechny ty indie partičky hrající svou verzi popu, rocku nebo folku, které nás bavily uplynulou desetiletku – Dukla, Role, Dalekko a mnohé další (včetně s Mořem dní personálně propojené Places). I „Barevná továrna“ klade důraz na atmosféru, civilní zpěv, v textech nabízí mix každodenní reality a básnických obratů. Jenomže to chvílemi nedává smysl, nemá to názor a hudebně je to křeč a nuda, což by bylo omluvitelné u výstupu experimentu s AI, ale u reálné kapely…
neumím neměcky / ale autobahn je dálnice / proč jedeš na dálnici / když je venku vánice?
Nicméně, pojďme začít něčím pozitivním a tím je text, který jste si právě přečetli. Stručná, krátká hříčka s jiskrou vtipu. Skladba se jmenuje „Autobahn pt. I“ a trvá dvě minuty osmnáct. Nápaditost textu se ovšem nepodařilo překlopit také do hudby, čímž se i tahle stopáž zdá být až příliš velkorysá. Ostatně to se tu děje docela často. Ačkoliv zní na desce neuvěřitelné množství doprovodných nástrojů (mj. violoncello, zvonkohra, mandolína, cimbál), Moře dní z nich nedokáží dostat jediný pamětihodný moment. Jsou zapojeny naprosto bezúčelně, prázdně, kvantitativně.
míjím školu / a kolem pár stromů / vzít to přes hospodu / cestou domů?
O civilnosti jsem se již jednou zmínil v souvislosti se zpěvem. Tenhle úryvek textu („Duše v pokoji“) dokazuje, že s ní kapela umí pracovat i na jiném levelu. Právě v takovém souběhu obyčejnosti všedního dne a správně dávkované hudební melancholie je síla domácího indie popu. Jenomže tady je naopak jeho peklem. Text se překlopí do gymnaziálního blábolení jsme tak blízko / jsme tak blízko domovu / zase tak blízko orloji / duše v pokoji / pokoj v duši, spustí housle, zahlaholí cosi jako sbor a to celé má neuvěřitelných sedm minut!
Vlastně po poslechu alba pořád netuším, co jsou Moře dní zač. Děje se toho na něm hodně, ale paradoxně chybí pestrost a výpovědní hodnota. Kapela si produkci zajišťovala sama, v čemž bude nejspíš ten kámen úrazu. Měla by pro příště sáhnout po někom mimo svůj rajón. Zestručnit texty, dopředu se hudebně nesvazovat a přestat si myslet, že velký podíl na celkové atmosféře má bezesporu mysteriózní seriál Twin Peaks, jak praví jejich profil na bandcampu, protože to zavání klamavou reklamou (a umělou inteligencí).
Buďte první! Přidejte komentář