Nadia Terranova - Sbohem, přízraky

Nadia Terranova – Sbohem, přízraky

Vyrovnání se s dětstvím plné schematičnosti a klišé. Technicky dobře odvyprávěno. Příběh sděluje vše, co má. Vše, co od něj čtenář očekává. Odcizení je ostrovem, na který vede jen jedna cesta lemovaná vzpomínkami. Některé z nich jsou falešné, jiné idealizované a zbytek tvoří součást noční můry. Nadia Terranova sice dokázala do poměrně malého prostoru vtěsnat spoustu rozporuplných emocí, ve kterých se topí hlavní postava, ale vyprávění prostupují příliš otřepané asociace a podobenství. Tím nejkřiklavějším příkladem budiž rekonstrukce vztahu k matce odehrávající se na pozadí rekonstrukce bytu. Nejspíše právě srozumitelnost těchto odvozených sdělení je příčinou, proč se dílo italské prozaičky dočkalo českého překladu. Na druhou stranu je zde rozehráno několik pozoruhodných příběhových linií, které by si zasloužili větší prostor (a možná i vlastní knihu), neboť jsou mnohdy zajímavější než titulní honitba za přízraky. Jsou to však právě tyto linie a vlákna sbíhající se a obtáčející se kolem Idy, co vás donutí román dočíst do konce. Neboť, sděleno přesně v intencích samotného díla, náš osud není tvořen námi, ale lidmi kolem.

TERRANOVA, Nadia. Sbohem, přízraky. Přeložil Monika ŠTEFKOVÁ. Praha: Odeon, 2020. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1942-3.