Kniha o Me Too, které nejvíce pomáhá, když se od tohoto tématu odchýlí. Překvapivě konzervativní román s předvídatelným formálním koncem a smířlivým koncem dějovým.
Spisovatel, herečka a feministka. Tři titulní postavy ve variaci na epistolární román, které zastupují různé pohledy na kulturní války. Dvě první si vyměňují e-maily, za třetí promlouvá blog. Navzájem se znají (nebo se seznámí) a typově zosobňují všechna předmětná klišé, což není pro potřebu vytvoření konfliktu úplně na škodu. Co ale spolehlivě napětí mezi nimi zabíjí, je jejich zanícená ukecanost.
Už jenom volba vyprávět příběh ve dvacátých letech jedenadvacátého století prostřednictvím e-mailů je od autorky označované jako provokativní (Houellebecq v sukni) poněkud málo ambiciózní. Vždyť letos to bude už 20 let, kdy s tímto modelem slavil úspěch Daniel Glattauer („Dobrý proti severáku“). Despentes přitom děj otevírá příspěvkem na Instagramu. Velmi záhy však tuto sociální síť opouští a hned je jasné proč.
E-maily jsou totiž po úvodní třetině koncipované téměř jako esejistické statě na několik stránek, jako samomluva profesora za katedrou. U postavy spisovatele by se to dalo očekávat. U postavy zprvu cynicky věcné herečky již méně. Navíc právě její odpovědi časem nabobtnávají a postupně se po formální stránce tam, kde zobecňují nějaký kulturně společenský fenomén, až příliš přibližují stylu spisovatele Oscara.
Texty třetího z aktérů, feministky Zoe, mají úlohu letmých vsuvek, ale i ty by si zasloužily více individuální péče v nastavení charakteru své autorky. Tohle je za mě nejproblematičtější aspekt „Čau debile“ – jenom tři hlavní postavy a přitom se Despentes nepodařilo až do konce udržet a budovat jejich individuální svět. Ale pojďme k samotnému obsahu.
Úspěšného spisovatele Oscara (čti bílý privilegovaný muž) obviní veřejně jeho asistentka Zoe (čti určitě si o to říkala) z obtěžování. Oba jsou pro určité kruhy v nemilosti, jiní jim vyjadřují podporu. V době zveřejnění Oscar umístí na Instagramu příspěvek, ve kterém se opře do vzhledu herečky Rebeccy Latté. Ta si to nenechá líbit a započne jejich výměna e-mailů.
Kniha vyšla v roce 2022. V době, kdy Francie měla za sebou první vlnu kampaně MeToo. A ta tam začala podobně zostra jako ve Spojených státech. Na jedné straně krasobruslařka Sarah Abitbolová, která obvinila trenéra ze znásilnění, nebo hned několik podání na režiséra Luca Bessona pro nevhodné chování. Na té druhé Catherine Deneuv jako jedna ze signatářek otevřeného dopisu („Dopis 100 žen“) varujícího před puritánstvím. Jenomže pak vše na čas přikryl Covid.
Ten vstoupil také do děje knihy a rozhodně jí to pomohlo. Najednou se do popředí dostávají trochu jiné věci, mění se jejich důležitost v životě. Popis prázdné Paříže, nejistota budoucnosti, vyrovnaní se se samotou a ztrátou sociálních vazeb. Jsou to silné pasáže a možná i důvod toho smířlivého konce, kdy Oscar prozře a uvědomí si nevhodnost svého chování, čímž Despentes definitivně popře verzi sebe jako provokatérky. (I když to možná udělala hned na začátku, kdy Oscarovo chování zlehčuje přísunem drog a alkoholu. Ostatně závislost je druhý hlavní motiv románu.)
Nedá se říci, že by Despentes otevřela nějaké bolavé společenské téma a poskytla na něj novátorský pohled. Ačkoliv MeToo chytilo ve Francii v roce 2024 druhý dech, největším přínosem je spíše vedlejší linka stárnoucí herečky Rebeccy, kterou se velmi přesvědčivě trefila do módní agendy agingu. Jestlipak znala Coraline Fargeat „Čau debile“, když psala scénář k Substanci?
Vlastně je to jedna velká promarněná šance. O kolik zajímavější mohla kniha být, kdyby místo e-mailů byla postavena na komentářích a příspěvcích ze sociálních sítí? Nebo kdyby se na konci po všech těch esejích o rolích mužů a žen ve společnosti ukázalo, že za tím, že si Oscar nic nepamatuje nemůže mix návykových látek, ale to, že se skutečně nic nestalo? To se už nedozvíme a osobně doufám, že se stejně tak prostřednictvím druhého dílu za několik let nedozvíme, jak po všech těch zprávách dopadlo osobní setkání Oscara a Rebeccy. Ano, přesně tímhle klišé příslibem „Čau debile“ končí. Ach jo.
DESPENTES, Virginie. Čau, debile. Přeložil Petra ZIKMUNDOVÁ. Hlas. V Praze: Vyšehrad, 2025. ISBN 9788026731665.
Buďte první! Přidejte komentář