Čtyři roky po debutu „Lapidárium“ a po několika singlech rovněž v češtině nabízejí Laky Mari (Mari Křížová, Lukáš Krupička, Matouš Benda) svou anglickou verzi. Devět skladeb je tentokrát jasně definuje jako projekt o jedné silné zpěvačce, která přehlušuje vše ostatní. A jestliže na prvotině dokázala být v projevu civilní i intimní, vemlouvavá i přesvědčivá, nyní jakoby vystupovala pouze v jediné roli. Roli s povinným potleskem za zpěvohrátky.
Úvodní „Dark Mind“ je důmyslně a dobře vybraný otvírák. Děje se toho v něm spousta a Mari Křížová žongluje expresivně s hlasem, který se sám stává nástrojem. Dává tak vzpomenout na jména jako Navarová, Basiková, Bittová nebo Marešová. Posluchač se tetelí a těší se na další skladby, které se nesou na klenbách fúze různých žánrů. Jenomže velmi záhy se dají identifikovat dvě zásadní překážky bránící v pokračování zážitkového poslechu – angličtina a neustálá potřeba šperkovat zpěv samoúčelnou hlasovou ekvilibristikou.
Z mého pohledu angličtina Laky Mari nesluší. Přijde mi v jejich projevu školácky škrobená a nehodící se k hudebnímu směru, ve kterém kapela na desce jede. (Nejspíš tam slyším až moc domácí inspirace.) A když k tomu přidám podivnou posedlost zpěvačky hledat opravdu v každé skladbě ve svém hlase nové výšky a hloubky, aniž by to přitom k něčemu sloužilo, očekávání vyvolaná první písničkou vzala velmi záhy kramle. Forma podání teatrálně zatlačila obsah do pozadí.
Mari Křížová je bezpochyby talentovaná zpěvačka (i autorka) a jistě to o sobě ví. Laky Mari je zajímavý projekt s velkým potenciálem, který se však mnohem víc podařilo odkrýt na minulém albu. Tentokrát jakoby pohltil sám sebe. Je jedno, v jakém jazyce bude to příští, jen by bylo dobré ubrat na síle a přidat na autentičnosti. Aby bylo jasné, proč vlastně Laky Mari existuje.
Buďte první! Přidejte komentář