Tohle album se mělo jmenovat „Hity a rarity“. Alespoň by si zajistilo trochu nadhledu a špetku provokace. Přitom by svým názvem zas tak úplně nelhalo. První polovina je skvěle zprodukovaný hip pop, za který by se nemusela stydět žádná domácí virální star. A například „Jedno“ by mohl do svého setlistu z fleku zařadit Kapitán Demo, aniž by se poznalo, že mu nepatří. Jsou to chytlavé tracky s jasným hlavním motivem a light humorem v rapu.
V polovině přijde změna. A pak další. A pak další. A pak další. To jsou ty rarity. „Ladovská zima“ honí trendy s hardcorem. Pak je tu třeba sranda táborovka s Muchou a také nejpodivnější kousek celé desky – „Táta“. Geniální parodie na všechny intimní zpovědi z těžkého rodinného života umělců, která však nejspíše jako parodie vůbec zamýšlena nebyla.
Tohle album se ovšem nejmenuje „Hity a rarity“ ale „Fotr“, a tím je dáno vše. Včetně hlavního tématu. Představuje životní prozření v podobě přihodivšího se rodičovství. Ve druhém plánu pak texty probleskává doprovodná reflexe stárnutí (jakýsi mashup pozdního coming of age a krize středního věku). Po téhle stránce lze v souvislosti se žánrem hovořit na domácí scéně přímo o ambiciózním počinu, leč dopadlo jako vždycky. Klišé a stereotypy. Překvapivé jen tím, že jsou z dílny P/\ST. Být otcem je závazek, mé dítě je mi vším, daruju mu lepší život, kalení už není, co bývalo a podobně.
Na druhé straně se láska k tatínkovství pere s návykem na návykové látky a nevím, zda to byl zamýšlený efekt, ale právě tenhle boj je v textech na desce nejzajímavější. Akorát, že neprobíhá zrovna souběžně. Když je líčen pozdní příchod domů v podroušeném stavu, na což by měla být partnerka přeci již zvyklá, po dítěti, kvůli kterému se ještě před pár minutami raper dojímal, není ani slechu. Ve skladbě „Namaž mě alpou“ lze slyšet: Tahle deska je bonmot. No, kéž by byla.
Buďte první! Přidejte komentář