O čtenářském zážitku mnohdy rozhoduje konec. Můžete se rozplývat nad desítkami či stovkami stránek, ale stačí poslední odstavec (a někdy i věta) a příznivý dojem je pryč. Stejně to může zafungovat i naopak, kdy až teprve konec vás donutí k nadšení. Tasmánie tak radikální není ani v jednom směru.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Jestli bylo uměleckým záměrem natočit desku co nejvíce odpovídající jejímu názvu, tak WYFE dokonale vyšel.
Kniha o Me Too, které nejvíce pomáhá, když se od tohoto tématu odchýlí. Překvapivě konzervativní román s předvídatelným formálním koncem a smířlivým koncem dějovým.
Některé kapely se potřebují rozpadnout, aby se pak mohly znovu sejít a natočit svou nejlepší desku. Jiné mají takovou vnitřní chemii, že vydrží ve stejné sestavě i několik dekád. A pak jsou takové party, jejichž energie tkví v neustálém kolotoči svých členů. Sem tak trochu patří i domácí Jack the Hipper.
Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách česko-německého pohraničí. Místní obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou…